CEPHALOPODA - hlavonožci
Devon je v českém Barrandienu mimořádně bohatý na hlavonožce (cephalopoda), a to jak na rovné (ortokonní), tak i na zakřivené či spirálovitě stočené tvary. Významně zde vystupují především nautiloidi a ammonoidi, kteří patří k nejčastějším makrofosiliím devonských vápenců a břidlic.
NAUTILOIDI
V devonu už netvoří tak dominantní složku mořských společenstev jako v ordoviku či siluru, ale stále jsou hojní. Typičtí jsou orthoceridi (dlouhé rovné schránky), kteří dosahovali někdy i značné velikosti. Vyskytují se i zakřivené či krátce stočené tvary – různé druhy z řádů jako Oncocerida, Discosorida aj. V Barrandienu jsou známé např. rody Michelinoceras, Pseudorthoceras, Acanthoceras (neplést s amonity stejného názvu), Spyroceras a další.
• Bolloceras cf. rex (Barrande, 1865) - Praha-Hlubočepy, dalejsko-třebotovské souvrství (třebotovské vápence), spodní devon - st. ems
Kmen: Mollusca Cuvier, 1795 - měkkýši, podkmen: Conchifera Gegenbaur, 1878 - schránkovci, nadtřída: Cyrtosoma, třída: Cephalopoda Cuvier, 1795 - hlavonožci, podtřída: Nautiloidea Agassiz, 1847 - čtyřžábří, řád: Oncocerida Kuhn, 1940 †, čeleď: Nothoceratidae Fischer, 1882 †, rod: Bolloceras Foerste, 1926 †, druh: Bolloceras cf. rex (Barrande, 1865) †.
Část schránky nautiloidního hlavonožce rodu Bolloceras Foerste, 1926 †. Jedná se o nález plynných komůrek. Bohužel velká obytná komora odpadla a schází.
Vědecká synonyma
Phragmoceras rex Barrande, 1865
• Calorthoceras pseudocalamiteum (Barrande in Quenstedt, 1851) - Plešivec, pražské souvrství (koněpruské vápence), st. prag
Kmen: Mollusca Cuvier, 1795 - měkkýši, podkmen: Conchifera Gegenbaur, 1878 - schránkovci, nadtřída: Cyrtosoma, třída: Cephalopoda Cuvier, 1795 - hlavonožci, podtřída: Nautiloidea Agassiz, 1847 - čtyřžábří, řád: Orthocerida Kuhn, 1940 †, čeleď: Orthoceratidae M'Coy, 1844 †, podčeleď: Leurocycloceratinae Sweet, 1964 †, rod: Calorthoceras Chen, 1981 †, druh: Calorthoceras pseudocalamiteum (Barrande in Quenstedt, 1851) †.
Druh cefalopoda Calorthoceras pseudocalamiteum (Barrande in Quenstedt, 1851) † má podélné rýhování řidší, ale plasticky výraznější. Jeho druhové pojmenování pseudocalamiteum souvisí s vizuální podobností se stromovitým rodem karbonských a permských přesliček, tedy latinsky Calamites, jejichž kmínky nápadně připomíná. Vyskytuje se pouze v pražském souvrství, přičemž nejčastěji v koněpruských a vinařických vápencích. Nalézt kompletnějšího jedince je v kalcitových a křehkých vápencích koněpruských vápenců téměř nemožné. Nálezy jsou omezeny pouze na fragmenty schránek.
Vědecká synonyma
Orthoceras pseudocalamiteum Barrande in Quenstedt, 1851
Spyroceras pseudocalamiteum (Barrande in Quenstedt, 1851)
• Calorthoceras pulchrum (Barrande, 1866) - Koněprusy - Houbův lom, Plešivec, pražské souvrství (koněpruské vápence), st. prag
Kmen: Mollusca Cuvier, 1795 - měkkýši, podkmen: Conchifera Gegenbaur, 1878 - schránkovci, nadtřída: Cyrtosoma, třída: Cephalopoda Cuvier, 1795 - hlavonožci, podtřída: Nautiloidea Agassiz, 1847 - čtyřžábří, řád: Orthocerida Kuhn, 1940 †, čeleď: Orthoceratidae M'Coy, 1844 †, podčeleď: Leurocycloceratinae Sweet, 1964 †, rod: Calorthoceras Chen, 1981 †, druh: Calorthoceras pulchrum (Barrande, 1866) †.
Devonský orthokonní hlavonožec, typický svým výskytem v pražském souvrství, kde se nalézá spolu se svým příbuzným Calorthoceras pseudocalamiteum (Barrande in Quenstedt, 1851) †. Oba druhy se dají najít v pražském souvrství v Koněprusích. Oba druhy jsou typické pro úzké, dlouhé schránky s výrazným příčným vlnivým dělením plynných komůrek. Druh Calorthoceras pulchrum (Barrande, 1866) † má jemné a husté podélné rýhování.
Vědecká synonyma
Spyroceras pulchrum (Barrande, 1866)
• Cyrtoceras cf. laesum Barrande, 1866 - Damil u Tetína, zlíchovské souvrství, spodní ems
Říše: Animalia Linnaeus, 1758 - živočichové, kmen: Mollusca Cuvier, 1795 - měkkýši, třída: Cephalopoda Cuvier, 1795 - hlavonožci, řád: Orthocerida Kuhn, 1940 †, čeleď: Orthoceratidae McCoy, 1844 †, rod: Cyrtoceras †, druh: Cyrtoceras laesum (Barrande, 1866) †.
• Cyrtoceras sp. - Karlštejn, lochkovské souvrství
Třída: Cephalopoda Cuvier, 1795 - hlavonožci, podtřída: Nautiloidea Agassiz, 1847 - čtyřžábří, řád: Oncocerida Kuhn, 1940 †, rod: Cyrtoceras Conrad, 1838 †.
Zde je to pouze odhad. Cefalopoda jsme nalezli v suti, v pravé části Budňanské skály u Karlštejna, což by mělo odpovídat lochkovským vrstvám spodního devonu. Vpravo jsou nálezy dvou Cyrtocerasů z Barrandova Système Silurien, přičemž oba řadí do zóny E, která odpovídá ale kopaninskému souvrství. Vlevo na obrázku ze silurského systému je druh, Barrandem označený jako Cyrtoceras orphanus a pochází z Kosoře, zatím co vpravo je druh pojmenovaný jako Cyrtoceras fortunatum a pochází z Butovic.
• Geisonoceras ganymedes (Barrande, 1866) - Kosoř - V sudech, pražské souvrství (dvorecko-prokopské vápence), st. prag
Řád: Orthocerida Kuhn, 1940 †, čeleď: Geisonoceratidae Zhuravleva, 1959 †, rod: Geisonoceras Hyatt, 1884 †, druh: Geisonoceras ganymedes (Barrande, 1866) †.
• Kionoceras cf. bronni (Barrande, 1868) - Kosoř - V sudech, pražské souvrství (dvorecko-prokopské vápence), st. prag
Třída: Cephalopoda Cuvier, 1795 - hlavonožci, podtřída: Orthoceratoidea M'Coy, 1844 †, řád: Orthocerida Kuhn, 1940 †, čeleď: Orthoceratidae M'Coy, 1844 †, podčeleď: Kionoceratinae Hyatt in Zittel, 1900 †, rod: Kionoceras Hyatt, 1884 †, druh: Kionoceras cf. bronni (Barrande, 1868) †.
Vědecká synonyma
Orthoceras bronni Barrande, 1868
1868 Orthoceras bronni Barrande. – Barrande, Pl. 258.
1874 Orthoceras bronni Barrande. – Barrande, Texte III, 239–241.
• Otomaroceras sp. - Damil, pražské souvrství (dvorecko-prokopské vápence), st. prag
Řád: Oncocerida Flower, 1950 †, nadčeleď: Rutoceratoidea Hyatt, 1884 †, čeleď: Hercoceratidae Hyatt, 1884 †, rod: Otomaroceras Manda & Turek, 2009 †, druh: ?Otomaroceras flexum (Barrande, 1865) †.
Otomaroceras flexum je vyhynulý hlavonožec ze řádu Oncocerida a čeledi Hercoceratidae, který žil v období spodního devonu (stupeň prag, přibližně před 410 miliony let).
Tento druh poprvé vědecky popsal slavný francouzský paleontolog Joachim Barrande v roce 1865, původně pod názvem Trochoceras flexum (případně synonymizován s Trochoceras distortum). Do nového rodu Otomaroceras byl druh zařazen paleontology Štěpánem Mandou a Vojtěchem Turkem (2009).
Tento druh nalezneme v pražském souvrství, konkrétně například v dvorecko-prokopských nebo sliveneckých vápencích (např. lokalita návrší Damil u Tetína nebo oblast mezi Měňany a Koněprusy). Jednalo se o mořského dravého hlavonožce. Rodové jméno Otomaroceras odkazuje na významného českého paleontologa Otomara Pravoslava Nováka, žáka a pokračovatele Joachima Barranda.
Vědecká synonyma
Trochoceras flexum Barrande, 1865
Trochoceras distortum Barrande, 1865
• BLÍŽE NEURČENÍ ORTHOKONNÍ HLAVONOŽCI
AMMONOIDI (GONIATITIDI)
V devonu začínají skutečně expandovat. Ammonoidi patří k nejvýznamnějším skupinám devonských hlavonožců a jejich výskyt je v Barrandienu doložen řadou zajímavých nálezů. Často se vyskytují v tenkých polohách břidlic i vápenců. Typickým představitelem jsou goniatitidi, jejichž spirálně stočené schránky se díky rychlému vývoji a poměrně širokému rozšíření uplatňují také jako důležité biostratigrafické ukazatele a stávají se vůdčími stratigrafickými fosiliemi. V Barrandienu jsou doloženy rody jako Agoniatites, Anarcestes, Gyroceratites, Mimosphinctes, Paraphyllites, Sellanarcestes, Tornoceras, Manticoceras, Cheiloceras, Werneroceras a mnoho dalších. Přestože jsou barrandienské nálezy často neúplné či hůře zachované, než například marocké fosilie, občas se podaří objevit i mimořádně kvalitní exempláře.
Zahrnují několik vývojových linií, například:
- Agoniatitida (primitivní, jednoduché přepážky) – hojní zejména v nižším devonu.
- Goniatitida (složitější přepážky) – rozvoj hlavně ve středním a svrchním devonu.
Naše nálezy goniatitů pocházejí převážně z různých nálezových míst blízkého okolí Prahy-Hlubočep, kde jsou velmi rozšířené jak třebotovské vápence, tak dalejské břidlice (ems). Vesměs jde o suťové nálezy, což je pro zachování schránek goniatitů, ale třeba i jiných živočichů celkem důležité. Třebotovské vápence jsou jemnozrnné, deskovité až lavicovité horniny, často světle šedé, zelenošedé nebo vínově načervenalé barvy. Co je však důležité, ačkoliv jsou poměrně křehké, jsou velmi hlízovité a fosilie samotné moc nepomáhají, při jejich "osvobozování". V naprosté většině se kámen odštípne mimo tvar schránky živočicha. Lomy a skály v okolí Hlubočep jsou naštěstí dlouho opuštěné a fosilie měli dostatek času na vyvětrávání.
Často se nám stává, že když narazíme na nějakého místního "domorodce", začne vyprávět, jak se tam za jejich mládí parádní fosilie jen tak válely, a vůbec nechápe, jak tam dnes ještě můžeme něco najít. No, na každém šprochu pravdy trochu. Celkem věříme, že to před x lety skutečně mohlo být lepší.
Nálezy našich goniatitů ostatně můžete posoudit níže. Většinou jde o exempláře, které nejsou zachované zrovna ideálně, i když se mezi nimi čas od času objeví i skutečně skvělý nález. Za všechny jmenujme například druh Paraphyllites tabuloides (Barrande, 1865) †.
• Anarcestes sp. - Praha-Hlubočepy, dalejsko-třebotovské souvrství (třebotovské vápence), spodní devon - st. ems
Kmen: Mollusca Cuvier, 1795 - měkkýši, podkmen: Conchifera Gegenbaur, 1878 - schránkovci, nadtřída: Cyrtosoma, třída: Cephalopoda Cuvier, 1795 - hlavonožci, podtřída: Ammonoidea Zittel, 1884 † - amoniti, nadřád: Palaeoammonoidea † - paleoamoniti, řád: Agoniatitida Ruzhencev, 1957 † - anarcestidi, podřád: Anarcestina Miller & Furnish, 1954 †, nadčeleď: Anarcestoidea Steinmann, 1890 †, čeleď: Anarcestidae Steinmann, 1890 †, rod: Anarcestes Mojsisovics, 1882 †.
Řád Anarcestida (anarcestidi) - primitivní amoniti s ventrální retrochoanitickou sifonální trubicí s goniatitovými suturami, s různým počtem laloků (někteří mají jen tři nebo čtyři základní laloky, u jiných jsou ještě vytvořeny buď auxiliární nebo adventivní laloky, někdy obojí). Schránka je přímá až spirálně stočená (gyrokonní až konvolutní), s velkou protokonchou a jednoduchým agoniatitovým typem švu. Schránka má píštěl. Zahrnuje čtyři podřády s výchozí skupinou baktritů (podřád Bactritina), kteří měli ortokonní až cyrtokonní schránky. Objevují se ve spodním devonu, největší rozmach prodělávají ve středním a svrchním devonu, ze scény mizí na konci permu.
Schránka rodu Anarcestes Mojsisovics, 1882 † je charakteristická svými širokými závity, s širokým perforátním píštělem. Sutura ze čtyř laloků.
Pravděpodobný "pachatel" otisku je Anarcestes plebeius (Barrande, 1865) †. Na obrázku výše je ukázka tohoto goniatita z Barrandova silurského systému, kde je uveden pod ještě svým archaickým názvem Goniatites plebeius Barrande, 1865.
Kromě nejběžnějších zástupců goniatitů z dalejsko-třebotovského souvrství (třebotovské vápence) rodu Anarcestes Mojsisovics, 1882 †, kteří jsou Goniatites plebeius Barrande, 1865 = Anarcestes plebeius (Barrande, 1865) † a Goniatites simulans Barrande, 1865 = Anarcestes simulans (Barrande, 1865) † uvádí Barrande ještě tyto druhy (publikujeme je pod původními Barrandovými názvy) - Goniatites bohemicus Barrande, 1865, Goniatites emaciatus Barrande, 1865, Goniatites neglectus Barrande, 1865, Goniatites ambigena Barrande, 1865, Goniatites tabulïodes Barrande, 1865, Goniatites amænus Barrande, 1865, Goniatites crebriseptus Barrande, 1865, Goniatites fecundus Barrande, 1865, Goniatites verna Barrande, 1865 a Goniatites occullus Barrande, 1865. Chlupáč a Turek ještě zmiňují druhy Anarcestes densistriatus Chlupáč & Turek, 1983 † a Anarcestes latissimus Chlupáč & Turek, 1983 †, v neposlední řadě je ještě třeba zmínit globálně rozšířený druh Anarcestes lateseptatus (Beyrich, 1837) † - nalezen také v dalejsko-třebotovském souvrství (třebotovské vápence). Z toho se dá usuzovat, že tato moře spodního devonu (svrchní spodní devon - sv. ems) byla pro tyto živočichy mimořádně příznivá, tudíž na jejich pozůstatky velmi bohatá.
• Gyroceratites cf. gracilis Bronn, 1835 - Hlubočepy, dalejsko-třebotovské souvrství (dalejské břidlice a třebotovské vápence), st. ems
Kmen: Mollusca Cuvier, 1795 - měkkýši, podkmen: Conchifera Gegenbaur, 1878 - schránkovci, nadtřída: Cyrtosoma, třída: Cephalopoda Cuvier, 1795 - hlavonožci, podtřída: Ammonoidea Zittel, 1884 † - amoniti, nadřád: Palaeoammonoidea † - paleoamoniti, řád: Agoniatitida Ruzhencev, 1957 † - anarcestidi, podřád: Agoniatitina Ruzhencev, 1957 †, nadčeleď: Mimosphinctoidea Erben, 1953 †, čeleď: Mimoceratidae Steinmann, 1890 †, rod: Gyroceratites Meyer, 1831 †, druh: Gyroceratites gracilis Bronn, 1835 †.
Gyroceratites gracilis (Bronn, 1835) je vymřelý druh primitivního hlavonožce ze skupiny amonoidů (podtřída Ammonoidea, řád Agoniatitida). Žil v období spodního a středního devonu (především stupeň ems a eifel). Patří mezi klíčové zkameněliny pro datování geologických vrstev této éry.
Na rozdíl od pozdějších pravých amonitů neměl závity schránky těsně přitisknuté k sobě. Mezi jednotlivými závity zůstávala volná mezera (gyrokónní schránka - volně svinutá).
• Paraphyllites tabuloides (Barrande, 1865) - Hlubočepy, dalejsko-třebotovské souvrství (třebotovské vápence), st. ems
Třída: Cephalopoda Cuvier, 1795 - hlavonožci, podtřída: Ammonoidea Zittel, 1884 †, nadřád: Palaeoammonoidea †, řád: Agoniatitida Ruzhencev, 1957 †, podřád: Agoniatitina Ruzhencev, 1957 †, nadčeleď: Agoniatitoidea Holzapfel, 1899 †, čeleď: Agoniatitidae Holzapfel, 1899 †, podčeleď: Agoniatitinae Holzapfel, 1899 †, rod: Paraphyllites Hyatt, 1900 †, druh: Paraphyllites tabuloides (Barrande, 1865) †.
Typickým prostředím nálezů jsou třebotovské vápence (např. v okolí Chýnic nebo Hlubočep). Tyto usazeniny reprezentují tehdejší relativně hluboké a teplé mořské prostředí prapaleokontinentu Gondwana.
Jako zástupce časných amonitů (anarcestidů) měl Paraphyllites tabuloides spirálně vinutou schránku. Z morfologického hlediska se od příbuzných taxonů liší absencí pupečního okénka v raných stádiích růstu a specifickým tvarem ventrální (břišní) strany schránky.
Vědecká synonyma
Goniatites tabuloides Barrande, 1865 - původní jméno taxonu
Agoniatites (Paraphyllites) tabuloides (Barrande, 1865)
Agoniatites tabuloides (Barrande, 1865)
Aphyllites tabuloides (Barrande, 1865)
• Sellanarcestes cf. crassior Walliser, 1965 † - Praha-Hlubočepy, dalejsko-třebotovské souvrství (třebotovské vápence), spodní devon - st. ems
Kmen: Mollusca Cuvier, 1795 - měkkýši, podkmen: Conchifera Gegenbaur, 1878 - schránkovci, nadtřída: Cyrtosoma, třída: Cephalopoda Cuvier, 1795 - hlavonožci, podtřída: Ammonoidea Zittel, 1884 † - amoniti, nadřád: Palaeoammonoidea † - paleoamoniti, řád: Agoniatitida Ruzhencev, 1957 † - anarcestidi, podřád: Anarcestina Miller & Furnish, 1954 †, nadčeleď: Anarcestoidea Steinmann, 1890 †, čeleď: Anarcestidae Steinmann, 1890 †, rod: Sellanarcestes Schindewolf, 1933 †, druh: Sellanarcestes cf. crassior Walliser, 1965 †.
• Werneroceras crispum (Barrande, 1865) † - Hlubočepy, dalejsko-třebotovské souvrství (třebotovské vápence), st. ems
Třída: Cephalopoda Cuvier, 1795 - hlavonožci, podtřída: Ammonoidea Zittel, 1884 †, nadřád: Palaeoammonoidea †, řád: Agoniatitida Ruzhencev, 1957 †, podřád: Agoniatitina Ruzhencev, 1957 †, nadčeleď: Agoniatitoidea Holzapfel, 1899 †, čeleď: Werneroceratidae Erben, 1964 †, rod: Werneroceras Wedekind, 1918 †, podrod: Crispoceras Chlupáč & Turek, 1983 †, druh: Werneroceras crispum (Barrande, 1865) †.
Tohoto agoniatita poprvé popsal Barrande (1865), který mu dal název Goniatites crispus. Současné vědecké pojmenování Werneroceras crispum se skládá z rodového jména (Werneroceras) a druhového epiteta (crispum — koncovka se změnila z crispus na crispum /pravidla shody v latinské gramatice/). Název rodu navrhl v roce 1918 německý paleontolog Rudolf Wedekind. Ten je složen ze dvou slov Werner (jde o poctu německému vědci jménem Abraham Gottlob Werner) a ceras (z řečtiny — roh). Druhové jméno crispum pochází přímo od Joachima Barranda z roku 1865 (Crispum / crispus je latinské slovo znamenající "kadeřavý", "zvlněný" nebo "řasený"). Barrande zvolil toto jméno kvůli charakteristickému vzhledu povrchu schránky tohoto hlavonožce. Její povrch totiž zdobí jemné, husté a příčně zvlněné přírůstkové linie či žebra, která vědcům připomínala zkadeřenou strukturu.
Vědecká synonyma
Goniatites crispus Barrande, 1865 - původní jméno taxonu
Crispoceras crispus (Barrande, 1865)
Werneroceras (Crispoceras) crispus (Barrande, 1865)
Werneroceras crispus (Barrande, 1865)
• BLÍŽE NEURČENÍ GONIATITI - Praha Hlubočepy, dalejsko-třebotovské souvrství (třebotovské vápence), spodní devon - st. ems
